Jdi na obsah Jdi na menu
 


THESE ARE IDIOTS! 4.DÍL

25. 3. 2014
These are idiots! 4.díl 
*Z minulého dílu* 
"Jé ty jsi to všechno uklidila?"
"Zapomněl jsi dodat opět uklidila." Denis mě jen objal a poděkoval. No ostatně, jako vždy.
"Kde jsou všichni?"
"Styles ležel před mými dveřmi, tak jsem ho šoupla do mé postele, aby se vyspal. Horan spí v tvé posteli, narcis na koupacím lehátku směr zahrada a Tomlinson na gauči. Liam teď dorazil." vysvětlila jsem, ale stejně mě moc nechápal. Jen pořád dokola kýval hlavou. Blb. Vzala jsem si něco ke snídani a odešla se kouknout, jak na tom je Styles.
Vešla jsem do pokoje. Hned jsem zaměřila svůj pohled na postel, ale tam nebyl. Koupelna. Otevřela jsem dveře a uviděla sprchující se ho Stylse. Panebože. Okamžitě jsem opět dveře zavřela a čekala až vyjde ven.
"Ty jsi už vzhůru?"
"Jo. Nemohl jsem usnout, když jsem pořád cítil tu nádhernou vůni." Myslel si, že je to lichotka, ale já jsem ho vraždila pohledem. Mimochodem, vyšel jenom v ručníku omotaný kolem pasu. To se nemohl obléknout?
"Oblékni se a to hned." Zkoušela jsem být přísná. No on se mi jen vysmál do tváře. Namachrovaný idiot.

"Proč jako. Aspoň se podíváš na pořádného chlapa." Ach bože. Proč já?
"Haha...to jsem se zasmála. Ty a pořádný chlap? To ani náhodou." Otočila jsem se na podpatku a znechuceně odešla do kuchyně. To byl pohled. u lednice stál hladový Niall, o kuchyňskou linku se opíral Denis, vedle něho Liam a na barové židličce seděl Louis. Popadla jsem bundu a pořádně za sebou práskla dveřmi. Nemám náladu tohle trpět. Potřebuju si vyvětrat hlavu. Procházela jsem se parkem. Díval jsem se na zem. zaujatě jsem se dívala na svoje špičky bot, když v tom jsem do někoho narazila. 
"Oh sorry. Já...nechtěla jsem." O můj bože. Tak tohle je anděl. Před mnou stál kluk o hlavu větší, s kouzelnýma očima, vlasy měl učesané do patky. No prostě anděl. 
"To je v pohodě. Jsem Jason a ty?" On mě oslovil. Ne to zase přeháním. 
"Jo já...já jsem Mishelle." Bože já jsem tak trapná. Ještě se zakoktám a dělám ze sebe uplnýho idiota. 
"Těší mě. Kam sis to tak hnala?" usmál se. Á. Červenám se. 
"Já nikam. Jen tak jsem si potřebovala vyvětrat hlavu. o víš mám doma samý kluky a tak je to někdy s nimi oprus." Ježiši. To jsem tomu dala.
"A teď někam zrovna spěcháš?" 
"Ne. už jsem se chtěla vracet domů." Trochu posmutněl, bylo to poznat. 
"Aha. Tak to asi pozvání do kavárny odmítneš." Tak teď ve mě vybuchl ohňostroj. 
"Ale ne neodmítnu. Ráda půjdu." Usmál se na mě. Je sladkej. Zavedl mě do starbucksu. Sedli jsme si ke stolu a za chvíli nám donesli naši objednávku. Smáli jsme se spolu, prostě jsme si rozuměli. 
"Miško už budu muset jít. Ale zavolám ti." Juj jak mi to řekl? Ach. Asi jsem se zamilovala. 
"Jo jasně. To nevadí. Tady máš moje číslo." Podala jsem mu papírek s mým číslem. Objal mě na rozloučenou. Odešel. Zanechal za sebou jen krásnou vůni, která mě práskla do nosu. 
Pomalu jsem se brouzdala ulicí, courala jsem se domů. Nechce se mi mezi ty idioty. Zabouchla jsem příchodové dveře.
"Jsem doma," najednou se ke mě všichni sesypali. Vypadalo to, jako kdybych doma nebyla rok. 
"Vysvětli mi, kde jsi se flákala?" můj bratr asi zapomíná na to, že jsem už dospělá. 
"Venku. Projít se. A mimochodem jsem dospělá." Trochu jsem si na něho otevřela pusu, to přiznávám, ale jsem dospělá. Tak to může respektovat. 
"To jsi mi mohla aspoň dát vědět kde jsi. Mám o tebe strach a nemyslím to ve zlém, Mish." jo jasný bráško, ale nedělej mi tady prosím další přednášky o tom, jak se mám chovat. 
"Jo v pohodě. Jdu spát." Všichni mi popřáli dobrou noc a já mohla v klidu do sprchy. A nakonec do měkké postele. Jenomže. Když jsem otevřela dveře od koupelny, které vedli do mého pokoje málem jsem se zděsila, když jsem uviděla... 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Poslední fotografie


Kontakt

Mail list



Statistiky

Online: 2
Celkem: 96470
Měsíc: 1362
Den: 51