*Z minulého dílu*
"Mně osobně se líbí ty holubice." Jemně jsem po nich přejela. Dělaly se mu červené ruměnce na tvářích. Stále jsme se drželi za ruce.
"Můžu tě obejmout?" Udělal na mě psí očka. Harry. Podléhám, když někdo na mě udělá psí oči.
"Jo." Jeho objetí bylo tak láskyplné, procítěné. Horké paže se mi přikovaly za můj krk. Jednu ruku mi dal na půlku zad. A nekonečně mě po nich hladil.
Nakonec jsme svůj slib nedodrželi a usnuli jsem jako dudci.
*Harryho pohled*
Cítil jsem na sobě až neobvyklé teplo na mých zádech. Ležel jsem zkroucený na své půlce postele a na té druhé... Juj! Na té druhé půlce ležela Mish. Jemně jsem jí pohladil po tváři. Ona jen malinko pohnula víčky, její ruka putovala na mou hruď. Nad jejím dotekem jsem se trochu zachvěl. Vlasy jí padaly do obličeje, její tváře byly jako růžičky, červené s malinkými jizvičkami. Pusu měla trochu pootevřenou. Hrudník se jí při každém nádechu a výdechu zvedl. Skenoval jsem každý její pohyb. Myslím, že náš vztah je na dobré cestě. Mohli by se jí zdát častěji nějaké hrůzostrašné sny. Když to shrnu, měl jsem krásné probuzení. Ještě jsem si lehl a za chvíli opět usnul.
*Pomyslný vypravěč*
Mishelle spala celou noc u Harryho v pokoji. Skvěle si rozuměli. Někdy se i zasmáli nemožnému. Vypadali jako pár, ale ne. Stávají se z nich kamarádi, i po těch hádkách a nenávisti. Přeskočme ráno a přesuňme se na slunné odpoledne.
*Mishelle pohled*
"Hej! Poslouchá mě tady někdo?" Nic. Vesele se bavili dál a mě ignorovali. Nu což, půjdu se projít sama. Jason od té doby, co mě sem přijel zkontrolovat bratr, se se mnou nebaví. Obchází mě obloukem, když se ho na něco zeptám, nereaguje, nebo mě přehlíží. Nevím, co se stalo. Seděla jsem u jezírka a pozorovala všechno kolem. Něco za mnou zašustilo a následně si to sedlo vedle mě.
"Můžu si s tebou popovídat?" ozval se nečekaně dívčí hlas.
"Jo, můžeš." Abby.
"Co máš s Jasonem?" Hah. Blbá otázka.
"Nic. Jsme jen kamarádi. Ale teď se se mnou nebaví. Nechápu proč." Sklopila jsem pohled dolů a zajímavě studovala větvičky povalující se na zemi.
"Víš, něco bys měla vědět. Jason... on... bral drogy, doslova chlastal, děvkařil. Našel si holku, s tou se vyspal a pak ji odkopl. A takhle pořád dokola. A tohle u něho zůstalo. Užije si a odkopne. Přemlouvala jsem ho, ať to nedělá, ale marná sláva. Chci tě upozornit, aby jsi se s ním nikdy nesblížila víc než jen kamarádství. Mohla bys skončit jako ostatní jiné holky. Nechci se považovat za nějakou vševědmu, ale dej si prosím pozor. Jinak je fajn, ale tohle je jeho špatná vlastnost." A sakra. Tak tohle mě zaskočilo.
"Ne, to je v pohodě, díky, že jsi mi to řekla," pousmála jsem se na ni. Pohladila mě po rameni a odešla pryč, ale někdo mě zase vyrušil.
"Co ti nakecala?" surový hlas zazněl za mými zády.
"Pravdu. Pravdu o tobě." To jsem neměla dělat.
"Jo tak pravdu, jo?"
"Nikdy jsem si nemyslela, že budeš tak surový k holkám. A to, co jim děláš... jsi hajzl." Chytil mě silně za ruku a donutil mě, abych se mu dívala do jeho odporných očí.
"To jsi podělala."
"Lituju toho, že jsem tě někdy potkala, a už vůbec, že jsem sem jela." Plivla jsem mu do obličeje a odběhla pryč. Něco ještě na mě řval, ale to už jsem nevnímala. Vběhla jsem do domu a jak neřízená střela běžela do pokoje, kde jsem se zamkla. Myslím, že jsem to přehnala. Oplatí mi to. A ještě hůř. Vím to. Potřebuji být chvíli sama a nemyslet na nic. Zítra pojedu domů. Nechci ho už nikdy vidět. Musím říct, že se ho bojím. A to jsem do něho byla zamilovaná až po uši. Z přemýšlení mě vyrušilo ťukání na dveře. Lekla jsem se.
"Kdo je to?" špitla jsem.
"To jsem já... Harry." Uf. Vyšvihla jsem se na nohy a šla odemknout.
"Lás... uhmm... teda Mish, stalo se něco?" Jéé... On mi chtěl říct Lásko. Pousmála jsem se nad tím.
"Harry, já chci zítra domů. Bojím se tady." A pak jsem mu to všechno vysvětlila. Jeho hlava pořád kývala nahoru dolu. Přišlo mi to směšný. Zároveň roztomilý.
*Další den*
Brzo ráno jsem vstala a začala balit. Abby mě pochopila. Utěšovala mě tak jako Harry včera. Sbalila jsem ještě Harrymu a pak ho vzbudila.
"Harry? Vstávej."
"Uhmmm..." vyšlo z něho dlouhé zabručení.
"Je sedm hodin, odjíždíme domů. Pamatuješ? Tak, jak jsme se včera domluvili." Otevřel oči. Pousmál se na mě a začal se strojit.
Dirová 14 let ❤❤
(Anička ❤❤❤❤, 15. 2. 2017 11:14)